Narozena ve 35. + 1 tt.

V průběhu těhotenství dopadly veškeré kontroly v pořádku. Vše začalo až na přelomu 34. a 35. týdne těhotenství, konkrétně dnem 19.5.2022. Na běžné kontrole u gynekologa se zjistilo, že má Eliška z neznámých důvodů oteklé a tekutinou zalité celé tělo včetně měkkých tkání a důležitých orgánů. Ihned jsem byla poslána do Centra lékařské genetiky v Českých Budějovicích, kde doktoři okamžitě nařídili hospitalizaci v českobudějovické nemocnici. Hospitalizace trvala do 23.5.2022, ráno jsem byla převezena do nemocnice v Motole. Nastaly dva měsíce plné děsivých chvil, strachu, nejistoty, slz a pocitu beznaděje. Naší dceři byla zjištěna velmi vzácně se vyskytující vrozená vada. Závažná diagnóza a velmi nízká šance, že cestu na svět a následující několikatýdenní boj dcerka zvládne. Po akutním císařském řezu jsem byla převezena na JIP, Eliška na dětský JIRP. Když jsem si myslela, že horší pocit už přijít nemůže, mýlila jsem se. Nemožnost pochovat a obejmout ji v prvních chvílích jejího života, aby cítila, že je tam máma s ní a všechno bude v pořádku, to byla ta největší bolest. Poprvé jsem viděla svou dceru až několik dní po porodu. Poprvé jsem si ji pochovala až necelý měsíc od porodu. Ukrutnou bolest ještě více podporoval fakt, že jako máma jsem se mohla na dceru jen dívat, pozorovat monitory, poslouchat pípaní přístrojů a syčení hadiček, ke kterým byla Eliška připojená. Doktoři nás každý den ve dne i v noci informovali o Eliščině stavu. Snažila jsem se vnímat, ale někdy marně, byla to moc dlouhá doba plná špatných zpráv. Trvalo několik týdnů, než nám doktoři přinášeli pozitivní zprávy. Člověk ale nesmí ztrácet naději. Čím silnější a statečnější je rodič, tím silnější je dítě. Elišky neuvěřitelná síla bojovat a neviditelná ochranná křídla motolských hrdinů nás dovedly k vysněnému dni, kdy jsme si mohli odvést naší dceru domů. Navždy vděční a navždy zavázáni. Elišce už je 9 měsíců. Je zdravá, šikovná, krásná holčička plná elánu a chuti do života. ❤